Tři pílíře hodnot
Týmový duch
Jednotlivec se může zdokonalovat
sám. Charakter kolektivu však vzniká pouze společně. Úspěch jednotlivce má v
HPZ Karate hodnotu, pokud je současně ukazatelem k úspěchu celého oddílu.
Týmový duch nevzniká pouze v dojo
ani při soutěžích. Vzniká při každodenních společných činnostech – při
výletech, brigádách, sázení stromků, společných seminářích i obyčejných
rozhovorech po tréninku nebo na soustředění.
Snažíme se, aby i ti, komu se
nedostává okamžitě potřebné fyzické kondice, dostatečné technické úrovně,
odhodlání nebo jen vůle, měli podporu týmu a mohli tak podat náležitý výkon,
který mohou budoucně prohlubovat a vylepšovat.
Podporu týmu mají i naši špičkoví
sportovci, kteří mohou občas čelit závisti a ostrakizaci ze strany účastníků
třetích stran. Držíme pohromadě a podporujeme jeden druhého.
Tým není samozřejmostí. Vzniká každodenním rozhodnutím každého člověka být oporou ostatním.
Vzdělávání
Karate není pouze cestou zdokonalování těla. Je také cestou poznávání, porozumění a odpovědnosti. Skutečné vzdělávání nekončí zvládnutím techniky. Začíná okamžikem, kdy člověk pochopí, že se může učit po celý život.
Proto klademe velký důraz nejen na vzdělávání našich cvičenců, ale i trenérů HPZ Karate. Ti se pravidelně účastní seminářů vedených japonskými mistry, aby si průběžně prohlubovali své technické znalosti a udržovali přímý kontakt s tradičním pojetím karate. Stejné příležitosti nabízíme i členům našeho oddílu, kteří mají zájem rozvíjet své znalosti nad rámec běžných tréninků.
Vzdělávání však v HPZ Karate nekončí na tatami. Jeho součástí jsou také přednášky a semináře zaměřené na zdravovědu a první pomoc, které připravujeme ve spolupráci s příslušníky Armády České republiky nebo zkušenými zdravotnickými záchranáři. Domníváme se, že znalost první pomoci není pouze praktickou dovedností. Je především projevem odpovědnosti vůči druhému člověku. Pokud se díky získaným znalostem podaří jednou zachránit jediný lidský život, pak mělo toto vzdělávání svůj skutečný smysl.
Stejnou pozornost věnujeme také péči o vlastní zdraví. Proto pořádáme semináře fyzioterapie vedené odborníky z praxe, které pomáhají lépe porozumět správnému pohybu, prevenci zranění i regeneraci organismu.
Součástí vzdělávání je rovněž poznávání historie Japonska, jeho kultury, tradic a hodnot. Jsme přesvědčeni, že bez porozumění prostředí, z něhož karate vychází, nelze plně porozumět ani samotnému umění.
Na našich soustředěních proto zařazujeme také vzdělávací hry, tematické programy a interaktivní přednášky. Znovu a znovu se nám potvrzuje, že myšlenka Jana Ámose Komenského „Škola hrou“ neztratila nic ze své nadčasovosti.
Každá nová znalost rozšiřuje naše možnosti. Každá nová zkušenost rozšiřuje naše obzory. Proto se snažíme učit po celý život.
Chcete nahlédnout, jak vzdělávání probíhá v praxi? Připravili jsme ukázku jedné z prezentací, kterou jsme použili při jednom z našich soustředění.
Tážete se co se Vaše dítě naučí v HPZ karate krom cvičení bojového umění karate?
Naučí se přemýšlet.
Zaujetí
Skutečný pokrok nezačíná talentem. Začíná rozhodnutím nevzdat se.
Zaujetí, vnitřní motivace a vytrvalost patří mezi nejdůležitější hodnoty, na nichž HPZ karate staví. Věříme, že dlouhodobého rozvoje nelze dosáhnout bez ochoty pravidelně pracovat na sobě, překonávat překážky a přijímat neúspěch jako součást učení.
Karate není cestou rychlých výsledků. Je cestou trpělivosti. Mnohé techniky se opakují nesčetněkrát, protože právě v opakování vzniká jistota, přesnost i skutečné porozumění pohybu. V duchu japonské tradice se proto stále vracíme k základům. Ne proto, že bychom neuměli pokračovat dál, ale proto, že pevné základy unesou každou další dovednost.
Stejně přistupujeme i k přípravě na soutěže. Ať už jde o první klubové závody nebo mezinárodní turnaj; úspěch nevzniká jediným výkonem. Je výsledkem stovek drobných kroků, které často nejsou vidět.
Naše úloha proto nespočívá pouze ve výuce karate. Snažíme se pomáhat dětem i dospělým objevovat radost z překonávání vlastních hranic. Chceme, aby pochopili, že skutečným soupeřem není člověk stojící naproti, ale vlastní pohodlnost, netrpělivost a obava z neúspěchu.
Ne každý si tuto cestu zvolí. A je to v pořádku. Ti, kteří na ní vytrvají, však často zjistí, že největším vítězstvím není medaile ani vyšší technický stupeň. Je jím proměna vlastního charakteru.
Zaujetí není okamžitý zápal. Je to rozhodnutí vracet se na cestu znovu a znovu.
Nadšení může člověka přivést na začátek cesty. Vytrvalost rozhodne o tom, kam až dojde. Motivace přichází a odchází. Charakter vzniká tím, že pokračujeme i ve chvílích, kdy motivace chybí.
